Castlevania: Belmont's Curse recenze: skvělé souboje, zlobí ovládání

Prvního bosse najdeš snadno. Jmenuje se The Fallen, je to bručoun z Draculova dvora a hra ho schválně staví na začátek jako cvičnou stopu. Poražený skončí v Rosině tarotovém balíčku a hned ti dá dvě věci: vrhací sekeru a magický bič, kterým se zachytíš o háky na zdech. Tentýž bič ale chytí i nepřítele. Přitáhneš se k němu, praštíš a odrazíš se od něj k další plošině.

Na tomhle jednom triku stojí celá hra. Castlevania: Belmont's Curse je skvělá akce, která místy zlobí jako metroidvania. Většina velkých webů ji chválí, jenom Eurogamer dal tři z pěti.

Bič jako hák je nejlepší nápad série

Rose Belmont, dcera Trevora a Sypha z Castlevanie III, se vydává do Paříže, kterou ničí Draculovi služebníci. Hru dělá Evil Empire, tedy tvůrci Dead Cells, a Rock Paper Shotgun hned zkraje uklidňuje, že roguelike to není. Pohyb se Dead Cells trochu podobá, to ano.

Bič-hák otevírá souboje i procházení mapy naráz. Rose může doslova přeletět mezi nepřáteli, uhýbat střelám a přitom dál útočit. Řada plošinovek je postavená okolo něj a podle Rock Paper Shotgun jsou jen kapku frustrující. Hra k tomu přidává šest kategorií zbraní, kopí a kovové rukavice mezi nimi, a Game Informer napočítal zhruba dvě desítky zbraní k nalezení. Loadout se dá měnit i uprostřed boje a bossové ti k tomu dají důvod.

Bossové jsou druhá nejsilnější věc. Medusa, Joan of Arc nebo živoucí zbroj Talos chtějí několik pokusů, než se naučíš jejich vzorce. Hodně tě zasáhnou, ale málokdy nespravedlivě.

Poražení bossové ti zůstanou v hlavě

Tarotové karty nejsou jen kosmetika. Každá karta je jeden Dracula služebník a po jeho porážce z ní je spell, třeba ohnivá koule, svatý kříž nebo pohled, který z nepřátel dělá kámen. K tomu se přidávají Works of Mercy, drobné úkoly typu „zabij 44 koster“ nebo „najdi všechny místnosti v hodinové věži“. Za jejich splnění se kouzlo vylepší. Game Informer přiznává, že kvůli nim začal používat spelly, které by jinak ignoroval.

Stopování dalších bossů je skoro detektivka. V úvodu jde o jednoduché lineární vodítko, později o záhady přes celou mapu. Poslední karty se podle Game Informeru shánějí nejzábavněji ze všeho.

A pak ty hlasy. Poražení bossové zůstávají zapečetění v Rosině hlavě a komentují každou její blbost, jako by seděli na zadní sedačce. Medusa jí přeje neúspěch a pořád se ji snaží zmanipulovat, The Fallen ji naopak začne chránit. Rock Paper Shotgun v tom vidí nejlepší psaní celé hry. IGN by naopak uvítal, kdyby se kromě hlavní trojice ozývali i ostatní. Rose je vedle nich trochu fádní, určitě silná a odhodlaná, ale bez velkého oblouku.

Paříž je prázdná a to je škoda

Mapa se dělí na velké uzavřené zóny, bližší Super Metroidu než Symphony of the Night, a každou hlídá boss. Pomáhají procenta dokončení oblasti i značky, které si na mapu dáš sám. Rychlé cestování mezi save místnostmi funguje přes zrcadla: stačí se před jedním chvíli krčit. Hra ti to nikde neřekne, jak upozorňuje IGN. Eurogamer navíc označuje propojení všech zrcadel za výborné.

Level design občas září. V katedrále Notre-Dame čeká hudební hádanka, kterou Eurogamer nazývá prostě nádhernou, a hodinová věž nabízí plošinovou zkoušku, která funguje, když do sebe zapadnou všechna ozubená kola.

Prázdnota města zklame. Začínáš v hořící Paříži a nenarazíš na jediný otevřený obchod ani živého člověka, s nímž by ses dal do řeči. IGN postrádá setkání typu Alucard a Maria ze Symphony of the Night. Hádky s Medusou jsou fajn, jenže plnohodnotnou společnost nenahradí.

Rose se hýbe v osmi směrech, svět ve všech

Tady je ten problém, který z desítky dělá osmičku a z osmičky trojku. Eurogamer píše, že Rose působí jako digitální holka v analogovém světě: její vstupy a útoky jsou svázané s klasickými osmi směry, zatímco nepřátelé a prostředí se pohybují plynule. Některé útoky fungují jen přímo nahoru, dolů nebo do strany. Bič se někdy nechytí tam, kam má, a z chytře navržené plošinovky je boj s enginem. Přidej propady snímků, které Eurogamer zažil i na PS5 Pro, a smrtí je zbytečně moc.

Rock Paper Shotgun upozorňuje na jinou past. Místnosti, které se za tebou zamknou a zaplaví obrazovku nepřáteli, jsou přesně ten „fuck you“ design, kterým Castlevania slavila. Léčit se můžeš jen omezeným počtem lahviček, a když dojdou uprostřed místnosti, jsi ztracený. Na boss fighty to neplatí, ty jsou fér.

Tady se zdroje rozcházejí v checkpointech. Eurogamer je považuje místy za zbytečně krutá, Game Informer je naopak označuje za shovívavé a opakované smrti podle něj nefrustrují. Zřejmě záleží na tom, jak často tě trefí konkrétní špatná místnost.

Verdikt

Příběh je jednoduchý: Dracula se vrací a někdo ho musí zabít. Zajímavější je cesta k tomu. Hlavní příběh zabere zhruba 10 až 16 hodin a Game Informer po 16 hodinách končil na 92 procentech, protože se nedokázal přestat vracet do starých zón. Skóre jsou 10/10 u GameSpotu, 9,25/10 u Game Informeru, 8/10 u IGN a 3/5 u Eurogameru.

My bychom se připojili k těm vlídnějším, s výhradou. Boje, bossové a tarotové balíčky plné hádavých duší jsou nejlepší, co 2D Castlevania zatím měla. Pokud ti ale vadí ovládání, které se pere s vlastní hrou, nebo zamykací arény s hordami nepřátel, počítej s tím, že Rose tě párkrát pošle zpátky na checkpoint zbytečně. Bič ti to ale většinou vynahradí.