Kingdom Come: Deliverance II recenze: nejlepší česká hra je pomalá, tvrdá a nádherná

Ano, víme to. Kingdom Come: Deliverance II vyšlo 4. února 2025 a recenzi píšeme v říjnu 2026, takže jsme s ní tak trochu pozdě. Jenže tohle je hra, která na českém herním webu prostě chybět nesmí. A upřímně: po roce a půl, kdy se o ní pořád mluví, je vidět i to, co v prvních týdnech zaniklo.

Začíná to ponižujícím způsobem. Jindřich ze Skalice a pan Hans Capon jedou na Trosky vyjednávat mír, Capon nevydrží a skočí do rybníka za smějícími se děvčaty, a o pár minut později jsou oba zbití, okradení a na útěku do lesa. Všechno, co sis v jedničce vydřel, je pryč. Jindra zase neumí pořádně držet meč, neumí přesvědčit stráž a smrdí. Přesně takhle Warhorse dělá hry.

Tohle není Skyrim a nikdy nechtěl být

Kdo čeká vyvoleného hrdinu, kterému po deseti hodinách stačí kouknout a vesnice se rozprchne, ten se tady trápit bude. Jindřich je obyčejný člověk z roku 1403. Musí jíst, spát a mýt se. Když týden nevlezeš do lázní a chodíš v roztrhané košili, obchodník ti řekne cenu jako žebrákovi a stráž na tebe kouká jako na zloděje. Vezmeš si sváteční šaty a najednou s tebou mluví jinak.

Zní to jako otravná simulace, ale právě tady se hra lomí v něco výjimečného. Systémy do sebe zapadají tak přirozeně, že z obyčejné cesty do vedlejší vsi se klidně vyklube večer, na který budeš vzpomínat. Rvačka u cesty, ukradený kůň, otrávený guláš, hospoda, ve které jsi vůbec neměl být. Nic z toho ti hra nenapíše do deníku. Prostě se to stane.

Kutná Hora je nejlepší město, jaké česká hra kdy měla

První polovinu strávíš v okolí Trosek. Lesy, louky, vesnice velké přesně tak, jak by byly v patnáctém století, a cesty, na kterých potkáš víc poutníků než loupežníků. Je to krásné, ale skutečný šok přijde až s Kutnou Horou. Stříbrné město je hlučné, přeplněné a plné uliček, ve kterých se ztratíš i s mapou. Kdo tam někdy byl, bude se v těch uličkách usmívat.

Daň za to existuje. Na konzolích i slabších počítačích umí Kutná Hora srazit snímkovou frekvenci, hlavně v nejrušnějších částech. Nic, co by hru rozbilo, ale všimneš si.

Souboje bolí, dokud nezačnou bavit

Šerm zůstal směrový: vybíráš, odkud sek přijde, krytem chytáš rány soupeře a s dobrým načasováním vrátíš master strike, po kterém nepřítel neví, kde je. Proti jedničce je to čitelnější a férovější, a přesto pořád platí staré „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Prvních deset hodin budeš prohrávat s banditou, který na tebe vyskočí z křoví. Po třiceti hodinách porazíš tři najednou a budeš se cítit jako mistr Liechtenauer.

Na skupinu se ale nepouštěj. Tři chlapi s kopími tě v otevřeném poli prostě umlátí a hra ti to nijak nezlehčí. Nově si můžeš vzít i kuši a první palné zbraně. Píšťala je skvělá na efekt a strašná na míření: rána, kouř přes celou obrazovku a nepřítel stojí dál. Je to hrozně nepřesné. A asi tak to v roce 1403 opravdu fungovalo.

Příběh, který se nebojí být velký

Jednička byla osobní pomsta. Dvojka je válka o trůn, Zikmund Lucemburský proti stoupencům krále Václava, a Jindřich se v ní plete mezi pány, kteří se ho jinak ani nevšimnou. Scény jsou natočené jako film, dialogy mají švih a Hans Capon je pořád ten nesnesitelný, rozmazlený a nakonec skoro milý šlechtic, kterého si oblíbíš proti své vůli.

Nejsilnější jsou ale chvíle, kdy hra nechá rozhodnutí na tobě a pak ho nikdo neopraví. Ukradneš dopis z radnice a o pár hodin později to někomu zkomplikuje život. Často se budeš ptát, jestli jsi to nemohl udělat líp. Přesně to dělá z Jindřicha tvoji postavu.

A pak je tu český dabing. Celá hra je nadabovaná česky, Zikmunda mluví Ondřej Vetchý a slyšet středověké nadávky v češtině je zážitek, který žádná zahraniční hra nenabídne.

Uložit hru? Jen když si to zasloužíš

Ukládání se pořád točí kolem postele, vzácné pálenky Saviour Schnapps a uložení při odchodu ze hry. Chápeme, proč to tak je: každé rozhodnutí má váhu a nemůžeš si rozhovor zkoušet pořád dokola. Jenže když ti po hodině bez uložení postava uvízne v plotě nebo v náhodném bugu, budeš nadávat. A budeš mít pravdu.

Technicky je to přitom úplně jiný příběh než jednička. Hra vyšla v dobré kondici, bez katastrofálních chyb, jen s občas poskakujícími texturami a podivnými animacemi, které spíš pobaví, než naštvou.

Verdikt

Kingdom Come: Deliverance II je pomalá, tvrdohlavá a místy nepříjemná hra, která tě nikdy nebude držet za ruku. A právě proto funguje. Zahraniční média jí dávala od 8/10 až po plné hodnocení a hráči ji koupili po milionech. Pro nás je to jedna z nejlepších her, která kdy v Česku vznikla, a jedno z nejlepších RPG posledních let.

Jestli jsi ji ještě nehrál, máš štěstí. Čeká tě sto hodin středověku, jaký jinde nenajdete.