Call of Duty: Modern Warfare 4 recenze kampaně: nejlepší příběh za roky patří obyčejným klukům, ne Priceovi

Večer v Hajin City začíná úplně obyčejně. Parta jihokorejských branců si v samoobsluze kupuje svačinu, platí mobilem a dobírá si amerického kolegu, že syrová ryba hwe je „korejské sushi“. Pak zhasne celá ulice. Obloha na obzoru zoranžoví a další výbuch tě srazí na chodník. Když se probereš, jeden z kluků leží v sutinách a Američan se ho marně snaží oživit. Vezmou mu známku a jdou dál.

Takhle začíná Call of Duty: Modern Warfare 4 a takhle zní celá jeho lepší polovina. Kampaň jsem dohrál celou na PlayStationu 5 Pro. Severní Korea vtrhne na Jih a ty nejsi elitní komando, ale vojín Park Hyun-jun, který si jen chce odkroutit povinnou vojnu. Podle mě je to nejlepší kampaň série od Modern Warfare z roku 2019. Jen škoda, že kdykoli se do ní vrátí kapitán Price, ztrácí dech.

Nejlepší mise patří klukům, kteří chtěli jen domů

Infinity Ward po letech přestal stavět kampaň kolem nadlidí, kteří před snídaní zastaví třetí světovou. Parkova jednotka je obyčejná. Jeden kluk je vážný, druhý skoro nemluví a Američan zaplní každé ticho vtipem. Klišé? Trochu. Jenže jsou dost sympatičtí na to, aby sis jejich jména zapamatoval.

V misích Mayhem a Losing Ground bráníš Hajin City proti přesile, která nekončí. Tvoji lidé jsou vyděšení, nadávají a jeden se ptá, jestli by neměli počkat na pomoc. Poručík odpoví suše: „My jsme ta pomoc.“ Už v úvodu padají na stadion severokorejští výsadkáři a v podzemních garážích najdeš tunel, kterým Sever posílá tanky rovnou do města.

Později přijde Counter Attack, obří vylodění na pláži, které muselo stát balík peněz. Tady se ty peníze vyplatily. Je to návrat k tomu, co Call of Duty kdysi umělo nejlíp: velká válka očima malých lidí, kteří se hlavně chtějí dostat domů.

Stranded je první otevřená mise, která do CoD patří

Otevřené mise z Modern Warfare III hráči nesnášeli a právem. Tady jsou zase, ale konečně dávají smysl. V misi Stranded se Parkova četa zřítí za nepřátelskými liniemi v Severní Koreji. Dostaneš tři hlavní cíle v libovolném pořadí, vedlejší úkoly a úkryt, kde si vyrobíš lepší zbraně, zbroj i kamufláže. Je to tichá a osamělá pasáž, skoro malý Far Cry uprostřed Call of Duty.

Systém sbírání kořisti je převzatý z DMZ, mapa ale vznikla jen pro kampaň. Hlavní cíle zvládneš zhruba za 30 až 60 minut. Kdo se do mise ponoří, stráví v ní klidně několik hodin a vrátit se do ní jde i později, protože má vlastní uložení.

Ne každému sedne. GamesBeat jí vyčítá, že rozbije tempo a mezi cíli se nachodíš tolik, že sáhneš po rychlém cestování. Pro mě je to pořád nejodvážnější nápad celé kampaně. Kdo chce jen koridory, proletí ji za hodinu.

Price honí Makarova a kampaň s ním ztrácí tempo

Druhá linka patří Johnu Priceovi. Je na útěku kvůli tomu, co provedl v Modern Warfare III, a hra ti to pro jistotu shrne dlouhým videem. Jde po Makarovovi, spojí se s Valerií z kartelu a narazí na nového protivníka, kterému se říká The Archer. Hraje ho Mads Mikkelsen.

Na papíře to zní skvěle. Ve hře dostaneš známé kousky: honičku autem se střelbou, honičku po střechách, filmový souboj nožem a přestřelku v nočním klubu jako z Johna Wicka. Hrají se dobře a zapomeneš je hned po titulcích. Price navíc v druhé půlce příběhu skoro zmizí a s Parkovou jednotkou se nepotká.

Nejvíc to odnese Mikkelsen. Herec, který umí být děsivý jen pohledem, tu nemá prostor. „Spíš sprint, jak to mít z krku,“ napsal o závěru ságy PC Gamer a já s tím souhlasím. Sedm let příběhu, který začal v roce 2019, se uzavře rychleji, než by si zasloužil.

Třetí pohled je nejzvláštnější. Občas hraješ za veterána uvnitř severokorejského režimu. Musíš hledat zrádce a rozhodovat, jestli se přidáš ke zvěrstvům, nebo jim zabráníš. Některé zvraty jsou trochu laciné, ale aspoň vidíš válku i z druhé strany.

Malý spoiler bez jmen: kampaň se nebojí zabíjet. Několik známých postav z minulých dílů ji nepřežije a nad osudem jedné z hlavních postav nechal Infinity Ward otazník. Kdo už dohrál, najde rozbor konce v článku o osudu kapitána Price, ten už spoilery obsahuje.

Střílení je nejlepší v sérii, animace ne vždycky

Kde Modern Warfare 4 nezaváhá, je pocit ze zbraní. Výbuch tě tlakovou vlnou srazí k zemi, i když tě nezabije. Přelézání, šplhání po žebříku a skluz do dveří na sebe navazují tak plynule, že si ani nevšimneš, že jsi zmáčkl tři tlačítka. Je to přízemnější a přirozenější pohyb než divoký omnimovement z Black Ops.

Hráči na PC ji podle recenzí na Steamu berou za nejhezčí Call of Duty vůbec, hlavně kvůli světlu a zvuku. Mise se střídají tak rychle, že se nestihneš nudit: bráníš pozici, plížíš se, střílíš z vrtulníku, řídíš obrněnec, pálíš z minometu a v Paříži jedeš honičku ulicemi.

Švy jsou vidět v detailech. Podle Insider Gaming mají postavy místy stejné animace a přechody mezi filmečkem a hraním umí být kostrbaté. Nepřátelé na dálku občas nevědí, co dělat. Na vyšší obtížnost zase podle hráčů střílejí jako s aimbotem.

Kampaň MW4 má šest hodin, šestnáct misí a žádný co-op

Kampaň má 16 misí a dohraješ ji zhruba za šest hodin. S misí Stranded a vedlejším obsahem to jde natáhnout. Kooperace tentokrát chybí, takže s kámošem si příběh nezahraješ. Čeština v PC verzi na Steamu není ani v titulcích.

Hra vyjde naplno 23. října na PC, PS5, Xbox Series X|S a poprvé i na Switch 2, kde kampaň jede na 30 snímků. Oficiální stránka hry je na callofduty.com. Kdo si ji předobjednal digitálně, hraje kampaň od 16. října. Na Steamu stojí 69,99 eur a do Game Passu se má dostat zhruba za rok. Na PC navíc hráče štve povinná aplikace Call of Duty HQ, přes kterou se hra spouští. Nejčastější výtka v záporných recenzích na Steamu míří právě na ni, ne na kampaň.

Hráči jsou nadšenější než kritici

Na Steamu má Modern Warfare 4 k 20. říjnu 92,7 % kladných recenzí z 5 113, tedy „velmi kladné“. Hodnotí zatím hlavně kampaň z předběžného přístupu, kam se dostali ti, kdo si hru koupili dopředu. Už po prvních dnech to bylo nejlepší hodnocení Call of Duty na Steamu za deset let. Nejčastěji opakovaná věta zní, že je to nejlepší kampaň za roky. Jeden hráč, který sám sloužil v jihokorejské armádě, napsal, že nemůže být objektivní, protože si tohle jako vojín představoval.

Verdikt

Modern Warfare 4 je nejlepší, když je obyčejné. Když sedíš s brancem Parkem v samoobsluze a za chvíli utíkáš z hořící ulice, Call of Duty po letech zase něco znamená. Když se kamera vrátí ke kapitánu Priceovi, je to zase jen drahý akční film. Média kampani dávají v průměru 82 ze 100, hráči jsou ještě o kus nadšenější. Pro všechny, kdo kdysi hráli CoD kvůli příběhu, je to důvod se vrátit. Za plnou cenu jen kvůli šesti hodinám ale až ve chvíli, kdy tě láká i multiplayer nebo DMZ.